Socio-ekonomické souvislosti
Královéhradecký kraj se ekonomickou silou řadí mezi průměrné regiony České republiky, jeho ekonomická výkonnost měřená HDP se zvyšuje. Na tvorbě hrubé přidané hodnoty (cca 5 % HPH České republiky) se skoro z poloviny podílí odvětví průmysl, těžba a dobývání, které v poslední dekádě navíc výrazně roste. Výrazná specializace kraje na průmysl se odráží i v rozšiřování především strojírenských závodů na území kraje. Dalším růstovým odvětvím jsou informační a komunikační činnosti. Naopak nejvíce ztrátové jsou odvětví veřejná správa a obrana a stavebnictví. Tržby z prodeje výrobků a služeb průmyslové povahy jsou v mezikrajském srovnání pod průměrem, ale celkově tržby průmyslových podniků dlouhodobě rostou. Nejvyšší tržby v absolutních hodnotách vykazuje segment výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů. Z hlediska celorepublikové produkce průmyslových podniků jsou na území kraje výrazně koncentrované tržby za odvětví výroba textilií, výroba kovových konstrukcí a kovodělných zařízení, výroba elektrických zařízení, výroba pryžových a plastových výrobků a ostatní zpracovatelský průmysl. Co do vlastnické struktury, mají vyšší výkony podniky pod zahraniční kontrolou než domácí subjekty – dosahují skoro dvojnásobné produktivity práce a více než dvojnásobné výkony na zaměstnance. Oproti tomu domácí podniky vykazují vyšší podíl přidané hodnoty. Nízká hodnota tvorby hrubého fixního kapitálu ukazuje na nízkou investiční aktivitu podniků v kraji, které se pravděpodobně soustředí více na provozní optimalizaci a méně na rozšiřování kapacit. Objem přímých zahraničních investic v kraji postupně roste, ovšem tempo růstu se v posledních letech velmi zpomalilo. Investiční a reinvestiční aktivita v regionu je realizována především v automobilovém průmyslu, textilním průmyslu, ICT a energetice.
Vzdělanostní struktura Královéhradeckého kraje se podobá vzdělanostní struktuře ČR. Podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva roste, ale stále nedosahuje průměru ČR. Počet studentů s trvalým bydlištěm v Královéhradeckém kraji postupně klesá a zároveň se snižuje podíl doktorandů na celkovém počtu studentů a počet studentů technických oborů. Klesá také celkový počet žáků středních škol, což lze vysvětlit nepříznivým demografickým vývojem v Královéhradeckém kraji. U většiny oborů SŠ dochází ke stagnaci nebo poklesu počtu žáků. Výjimkou jsou informatické obory, pedagogika, sociální péče a ekologie a ochrana ŽP. Naopak nejhorší situace je u oborů textilní výroby a oděvnictví. Vzdělávací systém v Královéhradeckém kraji se soustřeďuje především na funkční kariérové poradenství, podporu rozvoje podnikavosti a kreativity, dále na rozvoj polytechnického vzdělávání a celoživotního učení. Klíčovou oblastí je také spolupráce škol a zaměstnavatelů a inkluzivní vzdělávání včetně podpory nadaných žáků.
Počet zaměstnaných v kraji se z dlouhodobého hlediska významně nemění. Nejvíce zaměstnanců pracuje ve zpracovatelském průmyslu, velkoobchodě a maloobchodě. V kraji je vysoký podíl specialistů a technických a odborných pracovníků na celkovém počtu zaměstnanců. Z hlediska podrobného oborového rozložení pracovní síly je pozitivní vysoká zaměstnanost v progresivních oborech (vzdělávání, výroba elektronických a optických přístrojů a zařízení, výroba motorových vozidel, výroba elektrických zařízení, strojírenství, výroba textilií, zdravotnictví a gumárensko-plastikářský sektor). Naopak přetrvávající nízká zaměstnanost ve znalostně náročných oborech může mít negativní vliv na udržení konkurenceschopnosti. Nezaměstnanost v kraji se dlouhodobě pohybuje pod úrovní ČR. To může být paradoxně problém pro některé příchozí investory, kteří by teoreticky pro své provozy rádi poptávali levnější nezaměstnanou část pracovní síly přímo v kraji. Počet uchazečů o zaměstnání je v kraji dlouhodobě velmi nízký, pozitivní je nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných mezi nezaměstnanými. Počet nezaměstnaných absolventů středních a vysokých škol dlouhodobě klesá. Zároveň výrazně roste počet volných pracovních míst. Důsledkem je situace, kdy je nedostatek dosažitelných uchazečů na volné pracovní pozice. Strukturálním problémem kraje i celé ČR je pokračující nesoulad mezi požadavky trhu práce a nabídkou kvalifikovaných pracovních sil. V současnosti se projevuje největší nedostatek pracovníků s kvalifikací ve strojírenských a elektrotechnických oborech a v některých dalších, převážně řemeslných a technických oborech.
